March 2015

Co bude dál?

29. march 2015 at 21:12 | Ronnie.
Ten název se mi líbí. Ostatní "blogeři" šli asi hlouběji do sebe, když každý týden volí tak poetická témata. Abych pravdu řekla, tak mě přestalo bavit psát promakané články. Vždycky toho mám tolik na srdci a bojím se, že na něco v tom sledu zapomenu. Kéž bych mohla psát tak rychle, abych stíhala zapsat své myšlenkové pochody.


Poslední dva víkendy byly hektické. A tento nebude výjimkou. Musím říct, že jsem ráda. Protože trávit 2 dny čas celý den s celou rodinou nedávám. Proto je i ten týden ve škole lepší než víkendy doma.
Napsala mi jedna osoba. Dávno jsem toho člověka zavrhla. A nechtěla jsem mu odepisovat, ale nedalo mi to. Prostě tělo neposlouchalo hlavu, jako už tisíckrát předtím. A tím jsem si pěkně ublížila. Teď tu sedím a doufám, že napíše i když vím, že už nenapíše. Ta představa mě naprosto drtí zevnitř. A proč nenapíšu já? Protože si budu připadat jako když se vtírám. Nad každou zprávou jsem přemýšlela, a ještě déle jsem dumala nad svojí odpovědí. Neumím si představit, že bychom spolu měli mluvit normálně. Musela bych zastavit čas, abych si promyslela co odvětím. Chtěla bych vidět jak jsi se tvářil nebo co sis myslel když jsi mi psal.

Asi šílím.

Mám víkend za sebou. Co k němu říct? Byla párty, u spolužáka na bytě. První polovina večera, paráda. Druhý polovina - děsivá. Něco se stalo. Něco ve mě hrklo, a já najednou ležela v hysterickém pláči uprostřed místnosti. Pili jsme, můj mozek to už nezvládal a na povrch vyplavalo napětí posledních dní. Stačilo ale pár minut, a už jsem se smála. Jenže pak jsem zase propukla v pláč. Myslím, že jsem pár lidí vyděsila. I sebe. Jen doufám, že si to pamatuje co nejmíň osob. V tomhle světle jsem se nikdy nechtěla ukázat. Válela jsem se po silnici a utíkala. Bylo mi strašně zle, ale zároveň mi nikdy nebylo líp. Jen jsem se nechtěla probudit. Alkohol dělá divy.
V tom magickém opojení jsem mu napsala. Hloupé, ale proč nevyužít toho, že v tu chvíli vám patří svět a nemáte obavy, co bude. Moc dlouho to netrvalo, nikdo si nechce psát ve 3 ráno. Teď si říkám, jestli se třeba ozve, nebo možná ne, možná bych to už měla vzdát.
V neděli školní představení, taky funny záležitost. Osoba mně velice blízká se hroutí, je v depresi. Jak jí mám pomoc když sama padám? Ví to někdo?

Úsměv prosím,

Ronnie.

2015, spánek, ticho, chichotání, slzy

28. march 2015 at 12:13 | Ronnie. |  SNIPPETS OF MY LIFE
Tomu fousatýmu datu u posledního článku ani nejde uvěřit. Úplně jsem se distancovala od psaní. Budu nejspíš hodně dlouho přemýšlet nad tím jak se mi to podařilo. Ale cítím se mnohem líp když mé prsty zběsile běhají po klávesnici a dávají dohromady mé myšlenky. Líp se mi dýchá, padá ze mě tíha posledních dnů a tak.


Od úterý jsem doma. Asi jsem chtěla, asi i moje tělo chtělo. Prostě a zkrátka- rozhodla jsem se, že budu nemocná. A zbytek mého já (pozn. tělo) mi vyhovělo. Funny jak jsem si myslela, že budu mít čas dočíst knížky, na které nikdy čas nemám, jak si konečně dám dohromady všechny záležitosti a trochu se pozvednu ze statusu troska. Bohužel se zdá, že mě to poslalo ještě hlouběji než jsem byla. Zjistila jsem, že nejen, že se necítím dobře mezi lidmi, ale necitím se dobře ani sama v posteli a věčně se sluchátky na uších. Už několikrát jsem přemýšlela nad tím proč se necítím dobře mezi lidmi. Mám pocit, že jim nerozumím a oni nerozumí mně. Nerozumím mnoha věcem, ale to asi k tomuhle období mýho zpropadenýho života patří. Občas si připadám jako kdybych měla několik podob.

Konečně jsem se dokopala ke koupi černého laku. Moje nehty bez téhle ozdoby trpěly. A trpěla jsem i já. Miluju černou na nehtech. Kamarádka (Vlastně ani nevím jak jí říkat. Označit tak někoho je pro mě hodně důležité, ne každému tak řeknu.) mi řekla, že je černý lak hrozně depresivní. Nevím proč má každý černou za tak negativní barvu. V poslední hodině dějin kultury, kdy jsem výjimečně vnímala látku, protože se mě pan profesor rozhodl přesadit (asi jsem z pusy vypustila něco moc troufalého), jsme se zabývali hinduismem. Musím říct, že tohle je jediné náboženství, které je mi blízké. Ale to zas utíkám od tématu. Důležité je, že hinduismus považuje černou barvu, nebo respektivě tmavé barvy za pozitivní. Tvrdí také, že počátek není denní světlo, ale noc. A že slunce a den zničí noc. Noc, tma, černá, to je to pozitivní, pro mě naprosto fascinující poznatek.

-

Zapomenutý text v jedné z milionů zapomenutých hromad dalších zapomenutých textů, chyběli jste mi.
Snažte se zvedat koutky úst co nejvýše, je to skvělé cvičení jak pro tělo, tak i pro ducha

Ronnie.