February 2014

I'll see you soon, I promise.

21. february 2014 at 17:47 | Ronnie. |  SNIPPETS OF MY LIFE

Poslední dobou si říkám, kdy opět nastane to kratičké období kdy se mi bude dařit. Tento týden všechno vystupňovalo v to nejhorší. Ale tak to prostě je.

Co je po smrti? Věčná tma, kterou bloudíme v nekonečném spánku?
Hledám odpověď na otázky, které se bojím vyslovit nahlas.

Nikdy jsem nebylo dobrá v psaní, jediné období kdy jsem ze sebe dokázala vyplodit něco snesitelného je období smutku, a pokud to nebude znít moc hipster, tak i depresí. Ať je alespoň k něčemu dobré. Dnes když jsem ležela na posteli a snažila se tu bolest zaspat jsem přěmýšla za kým bych zašla, komu bych napsala, abych se mu se vším svěřila. Znovu mi vehnal slzy do očí fakt, že nikdo takový není.

Že je těžké zvládnout bolest těla? A co teprve duše?

Přemýšlím nad vším. Možná i to je můj problém. Vše řeším a nedokážu jen na chvíli věřit, že je všechno fajn a nepřemýšlet nad tím, kdo se přetvařuje a kdo je upřímný. Jsem otevřená osoba s uzavřeným nitrem. Trpím, protože se dokážu jen málokomu otevřít. Možná proto to v sobě všechno dusím. Nevěřím lidem, nevěřím sobě.

Slzy jsou řešením jak nechat odplout bolest. Zavři oči a křič! Kopej kolem sebe, dostaň ten smutek pryč! A nech ať tě šťastné vzpomínky naplní.

Nenávidím loučení. Nenávidím to víc než cokoliv. Zvlášť když se loučím s malým chlupatým stvořením, které mě celé ty 3 roky dělalo šťastnou. Ale už byl čas, já vím. Jenže ani vědomí, že to brzo přijde nic neusnadnilo. Tak poslední pohled a poslední pusu na čumák a sbohem. Jednou tam za tebou přijdu, jednou se zase sejdeme. Brzo, slibuju.

LAST CHANGE
*JUNE 2011 - † FEBRUARY 2014
I'LL SEE YOU SOON.