August 2013

Nový život 12. část

28. august 2013 at 20:01 | Ronnie. |  Nový život
Jsem strašně vděčná za všechny kometáře k jednotlivým dílům. Měla jsem jasnou představu jaký tato povídka bude mít děj i konec, ale poslední dobou své nápady měním, a to má za následek zpomalení psaní. Ale i tak děkuji vám všem:-)

Škubla jsem sebou a otevřela oči. Moje oči ihned zamířily k nočnímu stolku, kde ležel budík. Ukazoval 05:00 ráno. Poprvé jsem byla vděčná za své brzké vstávání. Potichu jsem se vkradla do koupelny, kde jsem si rychle vyčistila zuby a lehce se nalíčila. Na sebe jsem si natáhla mikinu a obyčejné džíny. Před odchodem jsem se ještě na moment podívala do zrcadla a sama sobě jsem co nejvíce přesvědčivě zašeptala: "Dnes začínáš od znova, tak to nezvorej." Matta jsem musela po schodech snést, protože by matku určitě vzbudil. Jako každé ráno jsem automaticky popadla vodítko, na nohy conversky a vyrazila ven. Bylo ještě chladno a dveře obchodů byly ještě pořád zamčené. Ani jsem nevěděla, kam chci jít, a tak jsem to prostě nechala na osudu. Uvědomila jsem si, že kráčím k nemocnici, až když jsem v dálce mezi stromy zahlédla bílou střechu. Přidala jsem do kroku. Když jsem v nemocnici dorazila k informacím, pořád tam seděla ta nepříjemná ženská. Usmála jsem se, jak nejlépe jsem uměla a odkašlala si, abych získala její pozornost. Když to nezabralo, odkašlala jsem si hlasitěji. "Pokud máte něco na srdci, prostě se zeptejte a nehrajte tu šaškárnu s odkašláváním," promluvila, aniž by odtrhla oči od papírů. Měla jsem nutkání protočit oči, ale udržela jsem se a zeptala se: "Chtěla bych se zeptat, kde najdu doktora Collinse, je tady?" Žena ještě chvíli čmárala něco do papíru, a pak se na mě konečně podívala. "Lituji, ale pan Collins zde ještě není," usmála se velmi ironickým úsměvem, jako by ji těšilo, že mi zase vůbec nepomohla. "Promiňte, ale příště se dožaduji oslovení pan doktor Collins," ozvalo se za mnou s důrazem na slovo doktor. Otočila jsem se a upřímně se usmála. "Slečno," kývl na pozdrav. Páni, já se v něm vážně nevyznám. V jednu chvíli mi vyká, a v druhé chvíli mě oslovuje jako dlouholetý kamarád. Ale vždyť se nevyznám ani sama v sobě. Přece jsem chtěla, aby to Jakeovi řekl, a pak jsem ho nakonec obviňovala, že mu to řekl on a ne já. "Přišla jste si promluvit?" zeptal se a pokynul mi, abych se vydala chodbou. Když už jsme byli v dostatečné vzdálenosti od všech, spustila jsem. "Přišla jsem za Jakem, ale i za váma, kde…" chtěla jsem na něj vychrlit spoustu dotazů, ale gestem ruky mě umlčel. "Caroline, paní Rodriguezová si Jakea odvezla asi před hodinou. Prozatím jsme se shodli, že bude dobré, když se Jake bude léčit doma."
Posadila jsem se na zem. Bylo mi úplně jedno, že vypadám jako naprostý idiot. Chtěla jsem klid. Collins se posadil vedle mě, a já si zmateně vjela rukami do vlasů. "Víte, je toho na mě moc. Ztratila jsem nejdůležitější lidi v mým životě, matka mě chce poslat pryč, hádám se s Jakem, a…prostě…je toho moc." Když pořád mlčel, podívala jsem se na něj. "Myslela jsem, že teď vypustíte jednu ze svých chytrých vět." Usmál se. "Takže ti ta má předchozí rada pomohla?" Skoro pane DOKTORE. "Dá se říct. Jenže teď opravdu nevím jak dál. Mám odjet pryč, začít od znova?… Jenže pak když nad tím začnu čím dál tím víc přemýšlet, uvědomím si, že bych opustila lidi, který potřebuju. Kamarádky, a dokonce i bráchu." Poškrábal se na bradě. "No, občas prostě musíme myslet hlavně na sebe," poznamenal. Čekala jsem, že bude pokračovat, ale dál už jen čekal na moji reakci. "A to je všechno? Myslet sami na sebe?" "Ano, občas prostě musíš udělat rozhodnutí, která budou mít dopad na ostatní."
Má pravdu? Měla bych to rozhodnutí udělat kvůli sobě?
Matt se náhle zakousl do vodítka a silně zatahal. Collins se zachechtal. "Ten pes má pravdu, neměla bys tu sedět, měla by sis promluvit s kamarády a zjistit, jestli tě v tvém rozhodnutí, ať už učiníš jakékoli, podpoří. Jsem si jistý, že určitě podpoří. " Zvedl se a pomohl i mně. "Doktore, je nějaká možnost, že bych se vám mohla ozvat, třeba přes e-mail?" otočila jsem se na něj. "Ale jistě," zamumlal, a z kapsy vytáhl kartičku, kde byl jeho telefon, e-mail, a dokonce i čas, kdy je možné si domluvit sezení. Ale pouze o víkendu. "Páni, tak jste doktor, nebo psycholog?" zeptala jsem se. "Tak trochu obojí," zasmál se. "Děkuju," zamumlala jsem už na cestě k východu.
Jak jsem se blížila k domu Rodriguezových, byla jsem čím dál tím víc nervózní. Zazvonila jsem, a usmála se, když otevřel dveře jeden z jeho bratrů. "Mikeu, ahoj, můžu mluvit s Jakem?" zeptala jsem se. Zatvářil se zmateně. "Děje se něco?" pokrčila jsem obočí. "Ne, jen, on právě odjel k vám, chtěl si s tebou promluvit, on…" Ani to nestačil doříct, protože to už jsem se řítila ulicí zpátky domů s Mattem v patách. Vdechovala jsem ledový vzduch, a přidala do tempa. Díky bohu za každodenní běhání.
Pár metrů před naším domem jsem se zastavila a podívala se na seskupení před naším domem. Byla tam matka, brácha, Jake, a otec. Pro mě byly důležité hlavně poslední dvě zmíněné osoby. Jake vypadal normálně, až na berli podél pravé nohy, o kterou se opíral. Pořád sledoval ulici, jako kdyby mě vyhlížel. Teprve když do něj bratr šťouchl, tak se otočil, a podíval se mým směrem. Rozevřel náruč, a tohle malé gesto mě pobídlo, abych přidala do kroku a stulila se mu do náruče. "Omlouvám se," zašeptala jsem do jeho hrudi. Zesílil stisk a naklonil se k mému uchu. "To je dobrý, to já bych se měl omluvit, že jsem na tebe vyjel," políbil mě na spánek. Někdo se dotkl mého ramena. Jake mě pustil, i když já bych byla schopná v jeho náručí ještě vydržet. Na hrudi jsem pocítila příjemné teplo. "Caroline, holčičko," podívala jsem se do obličeje muže, kterého jsem už nikdy nechtěla spatřit, ale vše to na mě v tu chvíli tak nějak dolehlo, a já ho s jistým odstupem objala, ale pak jsem ho ihned pustila, a vrátila se do bezpečné náruče mého kamaráda. "Ahoj tati," špitla jsem. Podívala jsem se po zbývajících členech rodiny. Jeremy upíral zrak do země, a matka se s naprosto nečitelným výrazem dívala na mě. "Chybělas mi," promluvil otec. "Když mi tvá matka zavolala, co se stalo, hned jsem…" "Tati prosím, nevytahuj to už…" přerušila jsem ho. "…nechci o tom mluvit," dokončila jsem šeptem a otočila se tak, abych obličejem byla zabořená do Jakeova trička. "Dobrá, tak pojďme na chvíli dovnitř. Už jsi se našla, tak si na chvíli promluvíme," rozhodl, a vydal se domů. Matka s Jerem mu byli v patách, avšak najednou se můj bratr zastavil, a podíval se na mě. "Jdete?" zvedl jedno obočí jako vždycky. "Jo, jen nám dej chvilku…" broukla jsem směrem k němu. Když se za ním zavřely vchodové dveře, ještě chvíli jsem je hypnotizovala pohledem, poté jsem však sama sebe přesvědčila, že nás nikdo nesleduje, a neuslyší, co mám v plánu. "Takže, jak začít…" "Odjíždíš do Austrálie," opět mě přerušil. "Jakeu! Přestaň mi pořád skákat do řeči!" plácla jsem ho do ramene a z mého hrdla se začal hrnout upřímný smích, avšak ve vteřině jsem znovu zvážněla. "Pojeď tam se mnou."


Ronnie.

my favourite music: Miley Cyrus, Wrecking Ball

25. august 2013 at 18:14 | Ronnie. |  OTHER
Moje milé,
špatná nálada se vrátila v plné parádě. Je to tím, že je takové počasí? Nebo snad blížící se střední školou? Kdo ví. Každopádně mě teď pohromadě drží Mileyin nový song a volume na 100%. Za posledních pár dní se toho nic moc neudálo. Většinu času trávím s Teddym, mimochodem, zamilovala jsem si procházky s ním. Už mi to chybělo. S Mary máme v plánu si dát maraton Harryho Pottera ještě před začátkem školy, takže jsem natěšená:-) Za prázdniny jsem nestihla skoro nic z toho co jsem měla v plánu, takže velké zklamání. Tajně doufám, že až 2. září vejdu do třídy, potkám vyspělejší lidi, pro které není priorita se pochlubit, kolik toho o víkendu vypili, a s kým se vyspali. Teď nežertuji:-)

Trochu jsem odbočila od toho co jsem měla na srdci. Když jsem shlédla videoklip k písni 'We can't stop,' tak jsem byla poněkud v rozpacích. Chyběly mi songy jako byly v albu 'Can't be Tamed'. Naštěstí vyšel 'Wrecking Ball,' a je naprosto perfektní. Pro tohle byl její hlas stvořený.


My new mate, arizona and party with family

18. august 2013 at 19:59 | Ronnie. |  SNIPPETS OF MY LIFE

Ahoj moji krásní čtenáři :-)

Abych řekla pravdu, tak se v mém nudném životě za poslední dny toho dělo celkem dost. Tátovi minulou sobotu zavolal známý, jestli nechce 4letého jorkšírka. Nijak jsem to nebrala, protože znám mamču:-) Ale světe div se, nakonec svolila a už týden nám po domě pobíhá 3 kilová štěkající kulička.
A jestli vám mám něco doporučit, tak určitě čaj Arizona, protože je bezkonkureční. Koupila jsem si ho v Německu, nic moc jsem od toho neočekávala, ale opravdu stojí za to!:-)
Včera se u nás sešla celá rodina a slavili jsme mamky narozky. Dostala kulmu, ale chudák má moc krátké vlasy a nejdou jí natočit. Tak ale já ji využiju naplno:-D Jinak jsem dnešní den strávila v posteli, protože všichni ostatní se vzpamatovávali ze včerejška.

Užívejte si poslední týdny léta.


Ronnie.

Snažím se udržet úsměv na tváři.

9. august 2013 at 19:40 | Ronnie. |  SNIPPETS OF MY LIFE

Ahoj krásky,
poslední dny byly pro mě trochu horší než obvykle. Uzavřela jsem se do sebe, a jak to bývá zvykem, moje mysl mi dělala v hlavě velký rozruch, a ponořila mě do takové menší depky. Nebylo mi dobře, a nechtěla jsem do sebe dostat ani ten pitomej salát, který tak miluju. Neměla jsem ani co číst, takže jsem jen seděla, do uší mi hrál Justin Timberlake, a přemýšlela skoro o všem.

Ale jak se říká: Všecho zlé je pro něco dobré. Pročistila jsem si hlavu, a ode dneška moji tvář zdobí upřímný úsměv, který jsem nepoužila dost dlouho. Je pro mě dost těžké být pozitivní, zvlášť když člověk žije v maloměstě, potkává pořád stejné lidi se stejným nenávistným výrazem, a připadá si sám.
Rozhodla jsem se tohle ignorovat, a soustředit se na věci, které mě baví, a díky kterým si udržuju úsměv. Doufejme, že mi to vydrží, protože se cítím skvěle.


Keep smile on your face.


Ronnie.

my drawings, 'She wants to be free as a bird'

8. august 2013 at 18:40 | Ronnie. |  OTHER
Malba či kreslení nikdy nebyly mojí silnou stránkou. Avšak to miluju, a ještě víc to miluju když zkombinuju malbu s psaním. Ve všech svých obrázcích se snažím hledat nějakou hlubší myšlenku, kterou se pak pokouším vložit do slov.


Chce být volná jako pták.
Proplétat se životem bez pout, bez závazků.
Chce nechat své vlasy ve svěžím větru vlát.
Zvednout ruce vzhůru, zavřít oči a z plných plic zařvat: "Jsem volná!"

Nový život 11. část

4. august 2013 at 22:19 | Ronnie. |  Nový život
Mohu s klidem říct, že takhle jsem na sebe ještě nebyla naštvaná. Jsou prázdniny, já toho měla tolik v plánu, ale jsem prostě a jednoduše líná něco z toho uskutečnit. Chtěla jsem hlavně dopsat tuto povídku (hlavně protože už absolutně netuším, jestli to někdo čte), protože mám plnou hlavu nápadů na další.

Doufejme, že se snad vzpamatuju a něco začnu podnikat, a nebudu sedět doma.
Jinak dneska taková kratší, jsem zvědavá, kam s touto povídku dojdu, neboť to netuším ani já sama.


Domů jsem dorazila okolo půl jedenácté. Předtím jsem se procházela skoro všude. Avšak parku, a vlastně celé čtvrti kde bydlí Scott, jsem se obloukem vyhýbala. Konečně jsem měla pocit, že jsem na tom lépe a nechtěla jsem, aby ten pocit vyprchal. Otevřela jsem dveře, a okamžitě jsem se vydala po schodech, abych se ukryla v bezpečí svého pokoje. Pokoje plného vzpomínek, uvědomila jsem si v půlce schodů. Ta cesta za tátou do Austrálie se čím dál tím víc zdála jako dobrý nápad. Ale zapomněla bych. A já nemůžu. Nechci. Musím to zvládnout. Nemůžu být Simba. Nemůžu utéct od problémů. Když jsem otevřela dveře, spatřila jsem mamku, jak vybírá knihy z mé police, a strká je do cestovní tašky. Rozhlédla jsem se po pokoji. Všechny poličky byly prázdné, a má skříň s oblečením taky zela prázdnotou. Než jsem se stačila zeptat co se děje, matka mě předběhla. "Protože ses sama neukázala a nemohly jsme to spolu probrat, vyřešila jsem to sama. Zítra ráno odlétáš do Austrálie. Tvůj otec se s tebou sejde na letišti," oznámila mi, pokračovala v balení věcí. V ten moment mi došla slova. Matka, o které jsem si myslela, že mě skutečně miluje jako má každá matka milovat svoje dítě, už teď přede mnou nestála. Tuto osobu, která mě s klidem chce poslat pryč, aniž by měla výčitky, jsem nepoznávala. Otočila jsem se na patě a práskla dveřmi. Seběhla jsem schody a rychle si oblékla bundu. Na nohy jsem si nazula conversky, popadla vodítko a přivolala k sobě Matta. Nejsem doma ani pět minut, a už odsud musím pryč! Venku bylo pod mrakem, a trochu mrholilo. Nasadila jsem si kapuci a vydala se do centra. Sedla jsem si na lavičku, Matt se krčil pod ní, a ruce jsem si schovala do kapes. Překvapilo mě, když jsem kromě příjemného tepla nahmatala i krabičku cigaret. NE, ne, to přece nechceš!, křičelo mé svědomí, ale já jsem se ho protentokrát rozhodla ignorovat, a zapálila si. Přemýšlela jsem, co asi zrovna dělá Lucy nebo Mia. V tuhle dobu bychom většinou všichni byli zalezlí u Jakea doma a záviděli, kolik lásky mu věnuje jeho matka. Bylo až neuvěřitelné kolik dobra v sobě taková drobná osoba má. Vypustila jsem obláček bílého kouře z úst a představila si, jak přede mnou stojí moje matka a Jakeova, a já se mám rozhodnout, kterou si zvolím za svoji vlastní. Představuji si, jak si nevědomky koušu nehty a chvilku přemýšlím, ale pak si nakonec jedním váhavým krokem vybírám místo, na pohled okouzlující hnědovlasé ženy, starší paní už s pár šedivými vlasy a tulím se jí do náruče. Usmála jsem se. Jo, kdyby to tak šlo. Už jsem ani svoji matku nepovažovala za matku. Byla to cizí osoba, která dokázala ty celé dlouhé roky předstírat zájem o svoji dceru. Do rozvodu. Potom už se vlastně ani tak nesnažila předstírat. V hlavě jsem měla zmatek. Všichni mi najednou byli cizí. Uvažovala jsem, jestli vůbec někdy budu schopna zase normálně žít. Chci tu zůstat a pokusit se o to. Překonat tu bolest. Jenže ta osoba, která si už oslovení mami nezaslouží, je připravena k tomu, aby se mě jednoduše zbavila a hodila na krk otci. Přemýšlela jsem, kam bych tak mohla utéct, abych se vyhnula tomu nevyhnutelnému. Nebylo jak. Ještě jsem si pak koupila kávu, a celá promrzlá doufajíc, že se stane zázrak a já tomu všemu uniknu, jsem se vydala domů.


my favourite music: Cher Lloyd, Want U Back

2. august 2013 at 14:25 | Ronnie. |  OTHER
CHER LLOYD
Tahle diva se na můj seznam poslouchaných interpretů dostala někdy v roce 2011. Dozvěděla jsem se o ní od jedné holčiny, a hned jsem musela všechny její videa shlédnout. Bohužel jsem si jako první poslechla 'Swagger Jagger', což mne trochu odradilo, ale jsem ráda, že jsem si poslechla i ostatní. A dokonce i 'SJ' mi už přirostla k srdci.


NĚCO MÁLO O CHER

Cher je známá svým barvitým a trochu šíleným stylem oblékání. Mnozí by to označili jako SWAG. Je britka, což je další důvod proč ji zbožňuji. Její přízvuk je prostě neodolatelný. Má celkem 21 tetování, a v roce 2011 se seznámila se svým nynějším přítelem Craigem, který je zároveň i její kadeřník. Proslavila se především vystupováním v britské pěvecké soutěží X-Factor (v roce 2010), kde skončila na 3. místě. Většina si asi tento ročník také pamatuje díky britské boy band skupině One Direction. Zkrátka, X-Factor přinesl světu nové hvězdy.

Cher a Craig