Nový život 8. část

23. april 2013 at 14:16 | Ronnie. |  Nový život
Ahoj, jak se máte? Já momentálně ležím doma a mé myšlenky se ubírají k datu 30. dubna, kdy mám obhajoby ročníkovky. Jsem šíleně nervózní a plná obav, jestli to zvládnu. Ale nejvíc se asi bojím oznámení učiteli, že fotky nakonec tisknout nebudu, protože jsem ten týden byla doma nemocná a už bych to nestihla. Snad nebude naštvaný a nerhorší mi kvůli tomu hodnocení. Jo a slyšeli jste už novou písničku Fall Down od Miley Cyrus a Will.I.Ama? Mně osobně se líbí, taková pohodová k poslouchání při běhání...

No nic, užijte si další díl:-) Omlouvám se, že je opět takový krátký, ale musím se naučit psát dlouhé části:-D


Trhla jsem sebou a prudce se otočila. Další velikán se nade mnou skláněl a probodával mě pohledem. "Slečno, teď nemůžete odejít, musíte tu zůstat než…" "Ne, já musím za Jakem!" skočila jsem mu okamžitě do řeči. "Je mi líto, ale nemáte povolení odejít z této budovy, dokud vás nevyslechneme," trval na svém. Přivřela jsem oči do úzkých štěrbin a podívala se mu do očí. "Já musím za Jakem," řekla jsem každé slovo co nejdůrazněji. "A já mám povinnost vás udržet v této budově, tudíž to není možné," opověděl bez mrknutí oka. Zuřivě jsem vydechla a zasupěla. "Jenže já na tohle nemám čas, musím mluvit s Jakem! Sakra, copak to nechápete? Právě mi umřeli dva nejlepší kamarádi! Nehodlám tu jen tak tupě sedět a čekat, musím něco dělat!" vyjela jsem na něj. Slzy opět začaly téct proudem. Podívala jsem se na něj. Mlčel. Odfrkla jsem si a couvla jsem. Vzdala jsem to. Neměla jsem dost sil. "Pojďte se mnou, chceme se vás zeptat na pár otázek ohledně včerejšího večera," promluvil na mě znovu. "Fajn," procedila jsem mezi zuby. Stejně vám to bude k ničemu, když si nic nepamatuju, řekla jsem si sama pro sebe a vydali jsme se chodbou zpátky.

"Co ten pes?" zvedla obočí nesympatická blondýna, když jsem si s Mattem na klíně sedla do křesla. "Myslíte, že by o tomhle supertajném rozhovoru povídal našim sousedům?" odpověděla jsem stejně nevrlým tónem, jakým byla položena její otázka. Chlápek vedle ní se zadusil smíchy, ale zklidnil se, jakmile ho zřejmě jeho šéfka probodla naštvaným výrazem. Blondýna si prohrábla vlasy a převedla rozhovor k tomu vážnějšímu. "Dobrá tedy, vraťme se k včerejšímu večeru. Tvá kamarádka nám řekla, že jste včera šli na večírek, pili jste tam také alkohol?" posadila se do křesla naproti. Prohrabovala jsem se Mattovou srstí a vzpomínala na poslední chvíle s celou mojí partou. "Ano," dala jsem jí jasnou odpověď. "U koho se ten večírek konal?" položila další z nejspíš stovek otázek. "U Scotta Petersona." "Co se dělo, jakmile jste opustili večírek?"
Opustili večírek? Šli jsme ven. Už nás to tam nebavilo. Chtěli jsme jinou zábavu. Pamatuji si, že Mia na nás ječela, že ztratila boty. Všem nám to připadalo strašně vtipný. Pak jsme šli do parku. Ne, předtím jsme šli ještě někam, jenže kam? Vím pouze, že mi byla zima. Klepala jsem se zimou, a tak mi Chris půjčil bundu. Vybavuji si stromy, tmu, a já schoulená v bundě, celé moje tělo pohltil chlad.


Náhle mé nohy, které mě nesou směrem od bezpečného místa parku ulicí dál. Byla jsem bosa. Tím jsem si jistá. Měla jsem na sobě jen tenké šaty a půjčenou bundu. Nepamatuji si však, kam jsem šla.
A pak? Pak zase tma. Tma a výstřel doprovázený křikem. Já zbaběle klečící podél chladné zdi a oči pevně zavřené. Ethan, který mi říká, že vše bude dobré a vybíhá z našeho úkrytu a já se naposledy dívám do těch očí, které se zoufale snaží zachránit kamarády. Zvedám se a utíkám uličkou dál. Stále dál.

"Caroline?" ozval se náhle ženský hlas. "Na něco jsem se tě ptala," opět si uhladila vlasy. Lezlo mi to na nervy. "Já nevím. Nepamatuju si to," sklonila jsem pohled na sklenici vody. Bublinky z ní pomalu vyprchávaly. Tak jako z Chrisova těla poslední vydechnutí. Když kulka prorazila jeho hrudníkem a on padl bezvládně na zem. Bolest se mu šířila tělem a on si nejspíš přál jediné: ať to brzy skončí. Rychle jsem tu představu pustila z mé hlavy a ošila se. Proč on? Nechápu to. Co komu udělal?


"Ale něco si přeci musíš pamatovat, my potřebujeme…" "Co potřebujete?! Informace? Ze mě je nedostanete. Je to sotva pár hodin co mi umřeli ti nejdůležitější lidi v mém životě a vy po mě chcete, abych na to vzpomínala? Abych vzpomínala na poslední chvíle s nimi? Na to vám kašlu! Jestli ze mě chcete dostat odpověď, jestli jsme byli opilí, tak ano! Byli! Ale pochybuji, že vám to nějak pomůže."
V tu chvíli mi došla všechna úcta. Cítila jsem jen bolest, a chtěla jsem ji dostat ze svého těla pryč. Chtěla jsem jen jít někam daleko a být sama. S těmi lidmi tady jsem už nechtěla mít nic společného. Nechci odpovídat na jejich otázky, nechci se jim dívat do očí, které nemají ani kapku pochopení. Chtějí jen vyřešit další z milionů případů. Nezajímají se, že druzí trpí nad ztrátou. Je jim to jedno.
"Dobrá tedy. Vidím, že jste rozrušená…" Odfrkla jsem si. Rozrušená? Naštvaná a zhroucená, to jsou ta správná slova. "…počkáme tedy, než se uklidníte a mezitím si promluvíme s vaší matkou," pokračoval muž sedící vedle té fifleny. S mojí matkou? Ta toho tak bude vědět. Moji přátelé ji nikdy nezajímali. Jediné pro co po rozvodu žije je její práce. Nic jiného, tak jak by mohla vědět něco užitečného. "Můžete prozatím odejít, děkuju vám, slečno," dal mi najevo, že jim jsem k ničemu, tak ať prostě jdu. Zvedla jsem se a vysoká gorila mě vyvedla z místnosti a posadila na stejné místo jako předtím. Uběhla dlouhá doba, než jsem konečně spatřila matku ve dveřích. Vypadala pořád stejně. Oříškové vlasy jí splývaly v elegantních loknách po ramena, a černé sako v kombinaci s bílými kalhotami zvýrazňovalo její pořád stejně krásný obličej. "Pojď, jdeme," neztrácela čas a postavila mne na nohy. "Mami, co se děje? Nemůžu odtud odejít, řekli mi…" "Nestarej se a pojď, zařídila jsem to," odsekla a vedla mě směrem k východu. Vytrhla jsem se jí a sjela jí pohledem jako bych mohla z její tváře cokoliv vyčíst. "Mami…co jsi udělala?"


Ronnie.
 


Comments

1 Denďa Denďa | Web | 26. april 2013 at 20:54 | React

jůůů to je boží :33

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement