Nový život 7.část

2. february 2013 at 9:01 | Ronnie. |  Nový život
"Nemůžu uvěřit, že jsou pryč," zašeptala s brekem do mého svetru. Přitiskla jsem si ji k sobě ještě víc a vypustila zbytek slz, které mi ještě zbývaly. "Co bude dál?" odtáhla se a podívala se mi do očí. Utřela jsem si slzy do rukávu mého svetru a podívala se jí do očí. Z jejího výrazu mi bylo úzko. Přejela jsem jí pohledem a zhluboka se nadechla, ale slzy jsem zastavit nedokázala. "Já nevím. Mamka mi jen řekla, že se nás na něco zeptají," svraštila jsem čelo, protože jsem si přesně nevybavovala, co mi to tenkrát říkala. I když, tenkrát je špatné slovo, když to bylo sotva před hodinou. Ale mně to připadalo jako celé věky. Myšlenkami jsem opět zabloudila někam do prázdna s nadějí, že si třeba na něco vzpomenu. Zase ten pocit, kdy mi žaludek udělal dva kolotoče. "Co se to ten večer stalo? Vzpomeň si!" křičela jsem sama na sebe ve své hlavě. Nešlo to. Pohltila mě myšlenka na to, co když si nikdy nevzpomenu? Co když se nikdy nedozvím, kdo zabil Chrise a Ethana? Z těch úvah se mi zatočila hlava a trochu jsem zavrávorala. "Car, je ti něco?" zeptala se roztřeseným hlasem Lucy. Upřela jsem na ní pohled. Byla zničená. Věděla jsem, že kluky znala mnohem déle než já. Já jsem byla takový ten nováček. Když jsem se po rozvodu našich přestěhovala a přešla na jinou školu, oni byli ti jediní, kdo se o mě zajímali. Pamatuju si, že jsem jako první potkala Ethana. Nebylo to zrovna skvělé seznámení, ale i to se počítá.

Tumblr_mhjujgz9t11rplquyo1_500_large


Tenkrát jsem měla vyučování až později, tak jsem si šla pro kávu. Už jsem se vracela, když v tom do mě narazil. V první moment jsem měla chuť mu vrazit facku, ale jakmile se mi začal dokola a dokola omlouvat, tak mě ten nápad přešel. V tu chvíli jsem ho mohla i využít, jelikož jsem se ve škole neorientovala. Ukázal mi všechny učebny, a poradil, kterým lidem a učitelům se vyhýbat. Samozřejmě na vrcholu jeho žebříčku nejlepších lidí byla jeho parta. A tak jsem sice celý den chodila politá od kávy, ale poznala jsem skvělé lidi, za které bych dala ruku do ohně, a jsme skvělá parta. No, spíš jsme byli.

V tom mi došlo, že na mě Lucy zírá a já se tu utápím v myšlenkách. Zamrkala jsem a pohladila ji po ruce. Nevím proč, ale nějak jsem doufala, že jí by to mohlo nějak pomoct, nebo snad i vrátit čas. V tom se otevřely dveře a dovnitř vešel muž. Byl velmi vysoký a působil na pohled trochu neohrabaně. Přesto jsem oproti němu byla jako tyčka. "Slečno, pojďte prosím se mnou, chtěli bychom se vás zeptat na pár otázek ohledně včerejšího večera." Promluvil klidně na Lucy. Ta se ihned zadívala na mě, jako by očekávala nějaký rozkaz, co má udělat. "Jen jdi. Bude to v pohodě," vypadlo ze mě. "Ne! Nic nebude v pohodě!" křičel na mě můj vnitřní hlas. Ne, už ne! Už se nehodlám utápět v myšlenkách!" rozhodla jsem se a odolala pokušení opět spadnout do té nekonečné propasti zapomnění a radši jsem se soustředila na přítomnost. Lucy přikývla, věnovala mi poslední smutný pohled, a společně s mužem vyšla z místnosti. Jakmile se zaklaply dveře, couvla jsem o pár kroků k nejbližší zdi a svezla se na zem. Neměla jsem na nic sílu. Nechtělo se mi nad ničím přemýšlet, ale ani se mi nechtělo jen tak sedět a nalhávat si, že všechno bude v pořádku. Matt ihned zareagoval, seskočil ze židle a lehl si k mým nohám. Natočila jsem hlavu a podívala se na něj a rukou jsem ho podrbala za ušima. Okamžitě se posunul blíž a vyžádal si další drbání. "Matte.." promluvila jsem na něj. "Pomoz mi, nemůžu si na nic vzpomenout," začala jsem si stěžovat jediné bytosti, která mě ještě neopustila. "Stačil by mi jeden jediný člověk, který by mi alespoň naznačil, co se.." zasekla jsem se. V tu chvíli mi to došlo. Urychleně jsem se zvedla, až se Matt polekal a zakňučel. "Klid," chlácholila jsem ho a pohladila po zádech. Běž za ním! Hned!, rozhodla jsem se a vydala se dveřmi ven. S Mattem cupitajícím za mými zády jsem rychle mířila chodbou směrem k východu. Už jsem byla skoro venku, když v tom mě někdo chytil za paži.


Ronnie.
 


Comments

1 Lee Lee | Web | 2. february 2013 at 11:12 | React

Strašně mi to připománá mě taky tak někdy přemýšlím. Ps: krásný příbeh nebo povídka nebo snad realita až bude čas přečtu se předešlé díly. =) je to fakt dobrý ...

2 thethees thethees | Web | 14. february 2013 at 15:11 | React

ouch napínavé, dovíme se kdo ji chytnul?:D tak určitě, ale heezké

3 lost-fairytale lost-fairytale | Web | 7. april 2013 at 15:33 | React

Teď jsem přečetla všechny díly. Je to krásný, fandím ti!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement