Nový život 6.část

9. december 2012 at 19:37 | Ronnie. |  Nový život
Stydím se. Týden nic nenapsat. Každopádně, čeká mě celkem fajn týden, tak budu mít plno času a články by měly být častěji. Co se týče povídky, tak jsem se konečně dopracovala k momentu, do kterého jsem tuto povídku chtěla dotáhnout, a už se to jen poveze:) Užijte si další část.

Tumblr_m788evrmjf1r5g9rso1_500_large

Celý svět se najednou zastavil. Byla jsem tam akorát já a ta nesnesitelná bolest, která se drala ze srdce a pohlcovala celé mé tělo. Byl to nesnesitelný pocit. Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem právě slyšela.


"Dnes, kolem druhé hodiny ranní nám bylo ohlášeno, že 3 mladí muži byli zraněni neznámou osobou, z nichž dva na místě svým zraněním podlehli, a poslední Jacob Rodriguez bojuje v nemocnici o holý život."

"Ne!" šeptla jsem potichu a dál zírala na televizi, a dívala se na jména, která byla vyobrazena v dolním okraji. Moderátorka se tvářila neutrálně, ale z jejích očí bylo poznat, že ji to nudí. Její obraz se mi ale pomalu rozostřoval, protože se mi do očí hrnuly slzy. Podlomily se mi kolena a zhroutila jsem se na zem. To už ale u mě stál Jeremy a stačil mě chytit, ještě než jsem dopadla na podlahu. Ze schodů seběhl Matt, a začal hlasitě štěkat. Ale já jsem nikoho a nic nevnímala. Slzy mi stékaly po tvářích a jediná myšlenka, která mi uvízla v hlavě byla, že jsem ztratila dva z nejdůležitějších lidí v mém životě. Najednou bylo všechno jasnější. Celá vzpomínka na ten večer. Pořád jsem měla v hlavě zmatek, ale útržky včerejška se mi přeci jen z hlavy úplně nevytratily. Tma, zima, zvuk výstřelu a křik. Ten zvuk výkřiku mi zasáhl srdce. Sklonila jsem hlavu a vzlykla. Z mého vzpomínání mě vytrhl Jeremyho hlas. Něco mi říkal, jenže já měla v uších pořád jen ten zvuk výstřelu a Chrisova bolestného výkřiku. Byl to Chris, tím jsem si jistá.

Tumblr_m707ieu3ud1qigj88o1_400_large

Pak už to všechno šlo nějak příliš rychle. Asi po 15 minutách přišla policie, zavolali mámě a přišli za mnou. Na něco se mě ptali, ale já jsem neměla sílu jim odpovědět, nebo se soustředit na otázky.
Seděla jsem v obýváku a čekala, i když nevím na co. Ale vlastně vím. Čekala jsem na to, až ke mně někdo přijde a řekne, že nic z toho co jsem viděla v televizi není pravda, a že se zase zítra s klukama sejdu na zastávce a bude to ráno jako každé jiné. Že nějak přežijeme školu, a zase půjdeme tancovat. Že si budeme užívat života. Že bude všechno jak obvykle. Seděla jsem tam, objímala Matta a mlčela. Slzy se mi stále draly z víček a máčely jeho hebkou srst, ale jemu to nevadilo, a když jsem vzlykla a zabořila obličej do jeho kožíšku, tak jen zakňučel a víc se ke mně přitulil. Ponořila jsem se do svých myšlenek. Vší silou jsem se snažila si vzpomenout alespoň na útočníka, nebo na cokoliv jiného, co by mi dalo odpověď, proč zrovna oni. Nic. Jen mě víc rozbolela hlava. Když přišla máma, tak jí policisté dovedli ke mně. Objala mě a hladila do vlasech, ale já jsem nic necítila. Jen bolest, neuvěřitelnou bolest. "Caroline, holčičko, teď pojedeme s těmi pány na stanici, a oni se tě zeptají na pár věcí." Promluvila najednou. Po chvíli jsem k ní zvedla pohled. Uvědomila jsem si, že přesně takhle se tvářila, když mi oznámila, že se s tátou rozvádějí. Na vrchu zhroucená, ale uvnitř chladná. Neodpověděla jsem. Když jsme jeli na stanici, Matt byl pořád na mém klíně. Jeremy mě objímal, a já? Já jsem tupě civěla na cestu, která mi ubíhala před očima. Když jsme vystoupili, tak jsem s pomocí ostatních došla do kanceláře a posadila se. Nabídli mi něco k jídlu a tu odpornou kávu z automatu. Po pár minutách, které mi připadaly jako celá staletí se otevřely dveře. Dovnitř vešla dívka. Pohublá postava, blonďaté vlasy. Lucy. Jakmile zvedla obličej, tak jsem jí ale nepoznávala. Možná proto, že jsem její krásnou pleť ještě nikdy neviděla tak bílou a nos i oči opuchlé od breku. Opatrně jsem položila Matta vedle sebe, vstala a s brekem jí objala. Došlo mi, že už ví, co se stalo.

- Není to úplně dokonalý, pořád mi na tom něco nesedí, ale asi už to tak nechám a taky vím, že by asi normálně takhle v televizi nezveřejnili jména, ale takhle nějak jsem to chtěla už od začátku, tak se za to na mně nezlobte:)


Ronnie.
 


Comments

1 Aný Aný | Web | 9. december 2012 at 21:39 | React

...
To je úžasný!!!

2 Anna^^ Anna^^ | Web | 10. december 2012 at 14:03 | React

Nemám slov, fakt nemám slov.
Prostě krásné, úžasné, úchvatné.. Napadají mě samá pozitiva (:

3 Mishelle* Mishelle* | Web | 10. december 2012 at 14:32 | React

http://cao.cz/cs/pro-zajemce-o-studium/skolni-vzdelavaci-programy/vyuka-vybranych-predmetu-v-anglickem-jazyce/

Tady máš ten odkaz na tu školu :)))

4 the lizz. the lizz. | Web | 10. december 2012 at 17:40 | React

píšeš strašně pěkně:) fakt se to dobře čte:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement