November 2012

Nový život 5. část

22. november 2012 at 21:07 | Ronnie. |  Nový život
Ahojky, tak momentálně se učím na zítřejší test z bižule. Už asi 3 lidi mi napsali, z čeho přesně píšem. Měla jsem chuť už napsat, ať s tim otravujou někoho jinýho:D Jinak co se týče příběhu, tak by se KONEČNĚ měl trochu rozjet děj. Hurá, užijte si další část (jestli to teda někdo ještě čte)

Tumblr_mbjel0lon21rdj1aro1_500_large


There She Goes Looking Like A Star
With Her Body Shaped Like A Rock Guitar
There She Goes...
Like A Shooting Star
Make You Wanna Play
Makes All The Boys Them Say

Otevřela jsem oči a zamrkala. Písnička, kterou jsem tak zbožňuju mě, budila a nechtěla přestat. Ležela jsem ve své posteli, a jako skoro každé ráno mě bolela hlava. Budík ukazoval 6:00. Donutila jsem se vstát a loudavým krokem jsem se vydala do koupelny. Když jsem se viděla v zrcadle, tak jsem se skoro lekla. Řasenka rozmazaná, napuchlý nos a červené oči. Všechno to vypadalo, jako kdybych celou noc probrečela, nebo měla nějakou hnusnou alergii. Jenže si na nic nevzpomínám. Vyčistila jsem si zuby, oblékla se a seběhla dolů. V kuchyni už bratr dělal snídani. "Tak jak ti je?" zeptal a přitom nespustil zrak z pánve, na které smažil lívance. "Tak, jako vždycky. Příšerně." Prohodila jsem a napila se vody a pořád se snažila, vzpomenout na včerejší večer. Měla jsem divný pocit. Zamračila jsem se. "Hej Jere, proč mám pocit, že se včera večer něco stalo?" zeptala jsem se najednou. Chvilku mlčel, pak ale zamumlal: "No, já nevím. Díval jsem se na televizi, a uslyšel jsem nějaký zvuky. Šel jsem se kouknout, a ty jsi tam stála. Bylo to prostě jako vždycky až na to, že jsi.." zasekl se. Popošla jsem k němu a podívala jsem se na něj podezřívavým pohledem, i když jsem neměla sebemenší důvod ho použít. Na co taky. "Že jsem co?" zamumlala jsem. "Brečela." dořekl po chvíli. Docela mě to vyděsilo. Nic jsem si nepamatovala. Chvíli jsem to vstřebávala a poté jsem se k němu zase obrátila. "Proč?" pořád jsem ho probodávala pohledem. "Nevím. Snažil jsem se tě trochu uklidnit, jenže jsi nechtěla nic slyšet. Jen jsi brečela a brečela." Povídal dál. Posadila jsem se na židli a ještě jednou se pokusila vzpomenout alespoň na něco. Nic. Povzdychla jsem si a promnula si spánek. Po chvíli jsem vstala a pomalu se šourala zpátky do pokoje. "Jdu se ještě podívat na něco z dějáku." otočila jsem se ještě k Jeremymu. "Hoď sebou ať si stihneš sníst snídani." V tu chvíli mi připadal jako táta, když ještě s mámou byli spolu. Usmála jsem se při pomyšlení na ty časy. Když jsem došla do pokoje, tak Dějepis jsem úplně vypustila z hlavy. Vlastně ani nevím, proč jsem to řekla. Ničemu jsem nerozuměla. Vždyť to takhle mívám pořád. Tohle nebylo poprvé, co jsem si nějaký ze zažitých večerů nepamatovala.


weird mood.

19. november 2012 at 19:16 | Ronnie. |  SNIPPETS OF MY LIFE
Tumblr_mc86fp4eho1rw17k3o1_500_large

Nevím jak dlouho budu mít ještě trpělivost vydržet v tý třídě. Můžete mi někdo vysvětlit, co frajerskýho je na schovávání láhví, penálů a posmívání se každý kravině? Připadám si jak v 5.třídě. No a pak se mi lidi diví, proč chci z té školy pryč. Už i M. mi řekla, že jsem jedinej důvod, proč ještě chodí do školy. Docela zlatíčko to je:) Týden taky začal přímo skvěle. Když jsme psali test z němčiny, tak jsem si všimla, že každý podváděl, jen já idiot jsem to psala poctivě a mám to blbě. Haha, no poctivost se někdy nevyplácí, jenže co se týče jazyků, tak na to mám jiný názor. Další následovala chemie, při které jsem skoro vše věděla, takže pohoda. Ovšem kudlu do zad mi vrazila dějepisářka, která mi nadělila za 5. To by nebylo tak strašný, kdyby nám známky normálně zapisovala a my tak měli alespoň přehled o našem průměru. Jenže ona tam ty známky potom napíše najednou na konci pololetí, a vy se ani nenadějete a už je pozdě. Dostanete prostě známku, která vám vychází a žadné možnosti na opravu nejsou. No zkrátka, opravdu patří mezi mé 'oblíbené' učitele. Poslední dobou mi připadá, že si v článcích pořád jenom stěžuju. I když v si zvykněte, že v daily notes prostě na nic jiného nenarazíte:D

Víte co miluju? Nosit do školy ponožky a na to ještě chlupatý ponožky. Mmm, to je pak teplíčko a ještě si sedět na topení (máme to zakázaný, ale když je zimaa) tak to je asi to jediné plus v té naší škole. Naopak nenávidim, když ráno vstanu, oblíknu se, navleču na sebe 2 páry ponožek, zachumlám se ještě na chvíli do postele pod peřinu a stejnak mi je zima, tak co to je? A víte, co ještě nenávidim? Svoji třídu, když ráno vyjdu s perfektně vyžehlenýma vlasama a do školy příjdu jako neostříhaná ovce, barvu mé stěny v pokoji (i když se mi asi před 3 měsícema ještě líbila, haaha), povinnou četbu..

Ale teď už opravdu poslední záporná věta- Nestíhám. Totálně nestíhám, takže mi přejte hodně sil a nervů, protože je budu potřebovat. Jak jste si užili víked? Já jsem v sobotu byla s mamkou na nějaké výstavě obrazů. No, celkem nuda. Jediné, co se mi líbilo bylo piáno:D hahahah. jsem divná. Víte, co mě štve úplně nejvíc? Že si nejvíce peněz našetřím na období před Vánocemi, že si pořídím něco pěkného pro radost, ale pak si uvědomím, že budu muset nakoupit dárky k Vánocům a sestře k narozeninám. Whyyy?:D Docela dost lituju toho, že jsem se už jako malá nezačala věnovat hře na nějakej nástroj nebo třeba tanci. Docela mi tanec chybí. No jo, kde jsou ty časy kdy jsem každý čtvrtek chodila do místnosti plné zrcadel a dívala se, jak se zlepšuju a zlepšuju?

A jinak holky co jste v devítce, kam jdete na školu? Volíte gymnázium, nebo radši nějakou střední školu se zaměřením? Docela mě vaše rozhodnutí zajímá, protože já s tím mám celkem problém.


Videoodpověď 01.

12. november 2012 at 22:39 | Ronnie.
Tumblr_mdaf6rerog1rb1irwo1_500_large

Bouchněte šampáňo a slavte, protože Ronnie se rozhodla, že se dokope k videoodpovědi. Ano, jsem si jistá, že mě ukamenujete za to, že video publikuji až teď, ale lepší pozdě než nikdy ne? Tak, mně nezbývá už nic jiného, než se modlit, abych na vás zapůsobila alespoň trochu příjemně (já jsem opravdu hodný člověk, jen tak občas nevypadám:D) A ještě jednou- omlouvám se za obrovské zpoždění, za kvalitu videa i zvuku a funění notebooku. A HLAVNĚ SI POŘÁDNĚ ZHLASTE ZVUK, hrozně tam huhlám a není mi v některých momentech rozumět. Tímto uzavírám můj proslov a užijte si video.



Nový život 4. část

6. november 2012 at 22:03 | Ronnie. |  Nový život
Prosím potlesk, protože jsem dokončila další kapitolu mé povídky. Měla jsem v plánu toho napsat víc, jenže se musím ještě rozhodnout jak bude pokračovat děj. Užijte si jí.

Tumblr_md320tk88x1ru2imqo1_500_large

Když jsme dorazily, tak párty už byla v plném proudu. "Půjdu si pro něco k pití."
oznámila mi Lucy a pak se ztratila v davu. Já jsem tam jen zůstala stát. Najednou mě někdo chytl za boky a přitáhl si mě k sobě. "Nečekal jsem, že se tu dneska ukážeš." Byl to Jake. Usmála jsem se. "Ale Jakeu, kolik jsi toho už měl?", zeptala jsem se se smíchem. "Co? Vždyť jsem měl jen skleničku, no možná dvě." "Tak pojď, dáme si třetí." Chytla jsem ho a odtáhla k mini baru. Tam jsem se neobtěžovala vzít si skleničku, ale přivlastnila jsem si rovnou celou lahev. S Jakem za zády jsem se potom prodírala davem s nadějí, že někde zahlédnu tu blonďatou palici Lucy. Nakonec jsme ji našli. I ona už měla něco vypito. Kolem ní seděli i ostatní členové naší party: Mia, Ethan, Chris a Hannah. "No ahoj všichni." Pozdravila jsem a vlepila Chrisovi pusu. Byli jsme spolu už skoro rok. "Ahoj lásko.", usmál se a napil se z flašky, kterou jsem držela v ruce. "Hele, vezmi si vlastní jo?" zašklebila jsem se. "No co tady tak sedíte, jde se tancovat!" řekl Ethan a vytáhl mě na parket. Postupně se k nám přidali i ostatní. Asi po pěti písničkách nás to přestalo bavit, a vydali jsme se ven. Nevěděli jsme, kam jít, tak jsme se jen toulali po ulicích. Hannu pak napadl nápad, že by jsme mohli zajít k jezeru.